Každý rok se narodí u nás na dva tisíce dětí s poruchou autistického spektra. Autismus přitom není onemocnění, nedá se vyléčit, jedná se o vrozenou celoživotní jinakost daného člověka. Autismus nezískáte během života, s autismem se narodíte, s autismem umíráte…
„I když moje oči nevidí stejné věci jako vy, moje uši neslyší stejné zvuky jako vy a mé tělo necítí stejné impulzy jako vy – jsem stejný. Stejně jako vy toužím po LÁSCE, PŘÁTELSTVÍ a POCITU BEZPEČÍ.“
KDO jsme
Šest rodin se sedmi dětmi s těžkou formou autismu
V praxi to znamená, že naše děti potřebují 24h asistenci. Nejsou schopné samostatného života. Často trpí agresivním chováním vůči svému okolí nebo sebepoškozováním. Jak naše děti dospívají, docházejí nám síly se o ně postarat. I když mají naše děti ze zákona nárok na adekvátní sociální službu, celoroční pobytová sociální služba (jistá verze chráněného bydlení), v současné době ve Zlínském kraji pro děti a dospělé s těžkou formou autismu je nedostatečná. Proto jsme se rozhodli vybudovat tuto službu našim dětem sami.
Našim cílem je si celoroční pobytovou sociální službu registrovat formou Domova pro osoby se zdravotním postižením (DOZP) nebo Domova se zvláštním režimem (DZR) u MPSV a poté ji i provozovat. Protože naše rodiny pocházejí z mikroregionu Otrokovice-Oldřichovice-Napajedla-Pohořelice-Zlámanec-Topolná, chceme nový Domov zřídit právě v této lokalitě, v blízkosti našich bydlišť, aby naše děti mohly zůstat žít v místě, kde se narodily, vyrůstaly, mají své rodinné příslušníky a nebyly tak vytržené ze svého přirozeného prostředí.
Představujeme Vám
NAŠE děti
Jolanka
„Pochopit vaše slova je pro mě beznadějné. Nerozumím jim. Nikdo nerozumí mně. Ve vodě cítím bezpečí, ve vodě nejsou slova, voda mě unáší do klidu…“
Marjánka
“Nemluvím a přesto bych ráda se svým okolím sdílela své pocity. Mé tělo mě občas neposlouchá, vím, že se v tu chvíli na mě lidé dívají jako na blázna. Nikdo netuší, co cítím…“
Mikuláš
„Jsem v tomto světě zcela ztracený. Bez vaší pomoci se neobejdu. Nemluvím, neumím si říct, co potřebuji. Nikdo mi nerozumí. Cítím bezmoc. Často pláču….“
Ríša
„Nechápu Váš svět. Uzavřel jsem se proto do toho svého…“
Štěpán
„Kvůli pocitu bezpečí jsem se obklopil přísnými a celodenními rituály a stereotypy. Díky nim se cítím v bezpečí, díky nim jsem ještě naživu. Neschopnost s vámi navázat kontakt mě přivádí k zoufalství…“
Vojta
„Nerozumím vaší řeči, vašim slovům. Je to pro mě jen jakýsi shluk podivně znějících tónů, které jsou někdy příjemné, jindy zase ne. Nedokážu sdělit, co cítím, co bych si přál, co mě trápí. Jsem v tom sám…“
Vašek
“Mám rád, když jsou věci a situace stejné, když vím, co a kdo mě čeká. Když se cítím v nebezpečí, bouchám hlavou do zdi. Mám helmu, kterou mi nasazují, aby se mi hlava nerozletěla. Já tu bolest vůbec nevnímám…”
Co je našim cílem?
Nový domov pro sedm dětí s těžkou formou autismu
Nejde nám jen o to vytvořit bydlení pro naše děti, ale LÁSKYPLNÝ A BEZPEČNÝ DOMOV, kde by naše děti mohly dožít své životy a smysluplně trávit čas.
- Lidé s těžkou formou autismu nemohou sdílet pokoj s jiným klientem
- V novém Domově by byly vybudovány čtyři minidomácnosti, jakési 2+KK (dva pokoje, se společným prostorem, ve kterém by se nacházela malá kuchyňská linka, jídelní stůl, pohovka, toaleta a koupelna)
- Zázemí pro zaměstnance (jedna malá místnost s počítačem, tiskárnou, stolem a třemi židlemi, skříní na šanony, uzamykatelnou skříňkou na medikace)
- Technická místnost s pračkou, sušičkou, sušákem a čisticími prostředky
- Bezpečné venkovní zázemí (oplocená zahrada)
- Odhadovaná cena stavby bez pozemku a zařízení je 20 milionů korun
- Cílem je, aby děti zůstaly žít v místě, kde se narodily, vyrůstaly a nebyly tak vytržené ze svého prostředí
- V novém domově děti dožijí v blízkosti svých rodin
DĚKUJEME SPONZORŮM ZA PODPORU
Bez vás by to nešlo
